Poutní kostel Neratov

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově byl postaven mezi lety 1723 a 1733. Základní kámen položil majitel panství, Johann Karl z Nostitz–Rhieneck 14. srpna 1723, vysvěcení proběhlo na sv. Bartoloměje 24. srpna 1733.

Na konci druhé světové války vyhořel, když byl zasažen protitankovou střelou vypálenou vojákem Rudé armády. Požárem byla zničena střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. Již krátce po požáru se započalo s opravami. Jejich průběh se však potýkal s nepřízní komunistického režimu a roku 1956 byly zcela zastaveny. Koncem následujícího roku se zřítily promáčené klenby. Kostel byl navržen na demolici roku 1960 a poté ještě v roce 1973. Ta byla odvrácena požadavkem památkářů na přemístění cenného vstupního rokokového schodiště do parku zámku Skalka v Podbřezí. Později pak již kvůli nedostatku finančních prostředků k demolici nedošlo.

Po roce 2000 byl kostel rekonstruován a osazen částečně prosklenou střechou. Kostel je od roku 1992 chráněn jako kulturní památka České republiky. Dne 14. srpna 2011 byl zařazen mezi poutní místa královéhradecké diecéze.

Architekt díla je neznámý, odborníci ho nejčastěji připisují kruhu kolem Giovanni Battisty Alliprandiho, který se v roce 1712 podílel na přestavbě děkanského kostela sv. Trojice v nedalekém Opočně a v letech 1714 a 1720 působil na výstavbě piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli.

Architektem ale mohl být i první stavitel kostela Carl Antoni Reina. Stavebním mistrem kostela byl Carl Antoni Reina, který stavěl také kostel na Vrchní Orlici (vysvěcen roku 1712). Reina se 23. srpna 1728 zabil při pádu z lešení a podle pověsti pak v kostele strašil, dokud nebyly zazděny dveře za oltářem. Stavbu dokončil Jakub Ondřej Carow.

Oltář původně zdobil obraz „Nanebevstoupení Panny Marie“ Antonína Františka Hampische, nad svatostánkem byla umístěna milostná socha Panny Marie, jíž byly připisovány četné zázraky. Rokokové schodiště, které později kostel zachránilo před demolicí, bylo před hlavní portál umístěno v roce 1776. Jeho autorem byl František Hornich. Na schodišti byly umístěny sochy sv. Josefa, sv. Tomáše apoštola, sv. Barbory a sv. Terezie.

Kostel má půdorys tvaru kříže, konvexní průčelí se dvěma na koso postavenými věžemi a konkávně probrané pilastry. Je 48 metrů dlouhý a 19 metrů široký, vnitřní výška činí 27 metrů, původní vnější výška měřená až ke špičkám věží byla 47 metrů. Zajímavá je severojižní orientace kostela – hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever. Díky tomuto netradičnímu nasměrování dopadají na Boží hod vánoční sluneční paprsky v pravé poledne přímo na svatostánek.

V kostele je dnes umístěna renesanční kamenná křtitelnice, věnovaná neratovskému kostelu roku 1603 Kryštofem Mauschwitzem z Armenruh.

www.neratov.cz
cs.wikipedia.org

 

Údolní přehrada Pastviny

Přehradní nádrž Pastviny byla vybudována na horním toku Divoké Orlice v letech 1933–1938.
Přehradní jezero je asi 7 km dlouhé a jeho plocha je 110 ha. Přehradní hráz s hydroelektrárnou má výšku 43 m a délku 193 m. Z hráze je krásný pohled na vyrovnávací nádrž Nekoř a na přehradní vodní plochu. Přes přehradu vede silnice Vamberk – Králíky. V létě přehradu využívají milovníci koupání, vodního lyžování, potápění a rybaření. Okolí Pastvinské přehrady poskytuje mnoho příležitostí pro turistiku a cykloturistiku. V zimě je v centru obce Pastviny v provozu lyžařský vlek a pro běžkaře jsou tady upravované běžecké tratě.
www.prehrada-pastviny.cz

 

Polsko

Niemojów

Sudetská obec založena v roce 1570. Konce 19. století rozvoj cestovního ruchu. V roce 1909 byla založena Lyžařská asociace Kłodzko. V okolí byly vytvořeny turistické stezky, běžecké tratě a sjezdovky. Obec byla nazývána Sommerfrische Marienthal a žilo zde více než 400 lidí. Přechod do České republiky (Bartošovice v Orlických horách) obnoven po roce 1990. Po 2. sv. válce byli odsunuti Němci a obec osídlena repatriáty. Dnes tu bydlí 26 obyvatel.
Zřícenina renesančního zámku Niemojów z roku 1573. Filiální kostel Navštívení sv. Panny Marie z roku 1597.
http://www.hrady.cz/?OID=12948

Czerwony Strumień
Vypálená obec na hranicích s ČR. Zřícenina barokní kaple. V roce 1885 zde bylo 53 budov, z toho 25 obytných. 139 obyvatel, farma, tkaní lnu a bavlny, v 19. století i pivovar.
Hranice s Českou republikou probíhají podél potoka Czerwony Strumień, ale hraniční zóna byla ve čtyřicátých letech byla značena až nad obcí. Po roce 1945 vesnice zůstala kvůli nedostatku komunikací neobydlená. Protože po odsunu Němců nebyl velký zájem znovu osídlovat pohraničí, obec zanikla. Domorodci říkají, že byla vypálena sovětskou Rudou armádou. Kromě několika základů a zřícené kamenné kaple nezbyly po dřevěných staveních žádné pozůstatky.
https://mapy.cz/s/2hDKk
50°7'39.615"N, 16°36'52.166"E

Kamieńczyk (Steinbach)
Kamienczik založili v roce 1564 David a Michael Tschirnhausové, bývalí majitelé panství Mittelwalde, k němuž ves patřila. Památky: dřevěný filiální kostel sv. Michaela Archanděla, dřevěné barokní prvky z roku 1710. Dřevěné domy č. 9 a 10 z 19. století, kamenná socha před kostelem Ukřižování z druhé poloviny 18. století, lidové sochy a malby na skle, které tvoří zajímavý umělecký soubor.
pl.wikipedia.org

Międzylesie (česky Mezilesí)
Międzylesie (do roku 1945 Mittelwalde) je město na řece Kladská Nisa. Město se nachází těsně u česko-polské hranice. V roce 2004 mělo Mezilesí 2 776 obyvatel. Do roku 1945 tvořili většinu obyvatelstva Mittelwalde Němci. Po druhé světové válce oblast nárokovalo Československo. Nakonec byla ale celá sporná oblast přičleněna k Polsku. Dnes Międzylesie obývají Poláci, přistěhovalí především ze středního a východního Polska.
Mezileský barokní zámek z 17. století se nachází na staré obchodní cestě z Vratislavi přes město Kladsko do Brna a Vídně. Kníže Břetislav I. zde k ochraně této cesty vystavěl hradiště. Roku 1294 je doložena existence Mezilesí jako města – král Václav II. jej daroval s okolním panstvím řádu cisterciáků jako české léno s tím, že má zůstat „na věčné časy“ součástí Českého království. Roku 1428 bylo Mezilesí zničeno husity. Roku 1491 bylo znovu postaveno. Za třicetileté války bylo Mezilesí opět těžce poničeno. Roku 1627 a 1643 pak bylo vypáleno Švédy. Spolu s celým Kladskem bylo Mezilesí roku 1742 postoupeno Prusku a následně se stalo součástí Německa. Roku 1875 byla zprovozněna železniční trať Vratislav (Wroclav)–Międzylesie–Praha–Vídeň.
cs.wikipedia.org

Ski areál Zieleniec
Zieleniec Ski Arena je jedno z největších a nejlepších lyžařských středisek v Polsku, jehož historie sahá k přelomu 19. a 20. století. Dnes do Zieleńce přijíždějí milovníci lyžařského šílenství nejen z celého Polska, ale i ze sousední České republiky nebo z Německa a samotné centrum je pravidelně oceňováno v různých anketách a soutěžích.
Lyžařské středisko za svou oblibu vděčí především výjimečné poloze. Zasazeno mezi vrcholy Orlických a Bystřických hor a ležící ve výšce 800–960 metrů je jedním z nejkrásnějších míst tohoto typu v Polsku. Další atrakcí střediska jsou krásné výhledy, které poskytují nezapomenutelné dojmy v každé roční období.
http://www.zieleniec.pl/cs