Historie chaty

 

Název chaty je odvozen od číhati na kupce, kteří v těchto místech přecházeli hranice se zbožím a nechtěli zaplatit clo.

 

Původně zde stávala hospoda Ve mlýně (dnes levá nižší budova). Hospodu v roce 1930 koupil odbor KČT Hradec Králové, v letech 1931–1932 byl objekt opraven a byla přistavěna dvoupatrová depandance. Pod názvem Penzion Hrádeček byla chata otevřena pro veřejnost 19. června 1932. Po roce 1945 byla přejmenována na chatu Na Čiháku.

 

Potřeba získat trvalé základny české turistiky v Orlických horách byla jednou z priorit hradeckého odboru v období poválečné první republiky. Po vybudování prvního, českého turistického bodu ve střední části hor, Masarykovy chaty, zaměřil svoji pozornost hradecký odbor na jižní část pohoří. Strategie odboru byla podřízena záměrům KČT vybudovat na území republiky řetězec chat navzájem dostupných jednodenním pěším pochodem. Severní část Orlických hor byla pokryta Jiráskovou chatou na Dobrošově, na kterou v tomto smyslu navazovala Masarykova chata na Šerlichu.

 

V roce 1930 se vyskytla možnost koupit od pana Semeráka jeho hostinec Ve mlýně i s přilehlými pozemky, který stál přímo na státní hranici asi kilometr od Zemské brány při silnici do Českých Petrovic. Turistická chata KČT takto umístěná navazuje svým dosahem na Masarykovu chatu ve střední části hřebene Orlických hor.

 

Rok po zakoupení hostince byly arch. Rejchlem dokončeny plány na výstavbu ubytovacího objektu, poeticky nazvaného penzion Hradeček. Architektonicky prostší stavba, oproti exteriéru i interiéru Masarykovy chaty, je dvoupatrová budova v kombinaci zdivo, dřevo, přičemž 2. patro (celé vyhrazené pro pokoje hostů) bylo vestavěno do sedlové střechy budovy. Nová budova byla spojena spojena krčkem s širokými okny budovou původního hostince. Tato spojovací část byla vyprojektována a stavebně provedena jako jídelna turistické chaty. Původní hostinec byl upraven jako hospodářské zázemí (kuchyně, sklady, byt chataře atd.) celého objektu.

 

Stavba byla zahájena v roce 1931 a již napřesrok byla dokončena tak, že mohla být již 19. června 1932 slavnostně otevřena a předána do využívání turistické veřejnosti. Dokončený objekt umožnil ubytování až 60 osobám.

 

Další osudy chaty jsou obdobné jako u Masarykovy chaty. Po záboru pohraničí, na podzim roku 1938, bylo celé území osady Čihák odtrženo od republiky a začleněno do tehdejší německé nacistické říše a využíváno německými úřady pro jejich potřeby. Po znovuobnovení republiky, v květnu 1945, se hradecký odbor KČT opět uvázal ve své vlastnictví a provozoval chatu až do své násilné likvidace klubu v roce 1949. Chatu převzal ČSTV, který ji spravoval až do roku 1990, kdy byla v rámci restituce vrácena původnímu vlastníku, tj. KČT, odboru Hradec Králové.

 

Turistická chata Na Čiháku i díky své méně atraktivní poloze byla spíše stranou zájmu „sjednocené tělovýchovy“ (ČSTV), proto její stavební stav, včetně vnitřního vybavení nebyl příliš rozšiřován, zvelebován, ani udržován. Před staronovým vlastníkem tak stál velice těžký úkol – udržet chatu v provozuschopném stavu a postupně obnovovat její technické zázemí.

 

Hradecký odbor KČT se v rámci svých velmi omezených finančních možností snažil zajistit generální opravu střechy, rekonstrukci kuchyně, topného systému, rozvodu vody a odpadů a vybudovat malou čistírnu odpadních vod. Tyto finančně velmi nákladné opravy prováděné po etapách nebyly ve svém celku dokončeny ani začátkem tohoto století, proto musel hradecký odbor řešit otázku jak dále postupovat v zajištění provozuschopnosti obou svých chat – Masarykovy chaty a chaty Na Čiháku. Po zralé úvaze rozhodli členové odboru o převedení chaty Na Čiháku do přímého majetku Ústředí KČT (chata, včetně pozemků, byla převedena k 1. dubna 2006).

 

Turistická chata tak zůstává stále ve vlastnictvím KČT. Ústředí Klubu, které má větší možnosti při získávání potřebných financí, dokončilo započaté rekonstrukční práce a udržuje chatu v provozuschopném stavu. V současné době má chatu v nájmu paní Kristýna Störmer.

 

upraveno podle článku Václava Hovorky, předsedy Hradecké oblasti KČT, Zpravodaj 4/2006